Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zhuštěná odpověď na křesťanství – muslimské hledisko

24. 4. 2009


Od doktora Garyho Millera


 

Předmluva

Kdyby byla tato knížečka napsána, aby ohlásila moji konverzi ke křesťanství, žádný křesťan by si nestěžoval, že je příliš necitlivá. Takže musím-li stroze odmítnout aspekt křesťanství, také mne neobviňujte z necitlivosti. Muslim věří v náboženství Ježíše, ale považuje hlavní linii křesťanství za náboženství vybudované o Ježíšovi. My protestujeme proti dvěma výstřelkům: Apoteóze Ježíše a častým misionářským taktikám namířeným na muslimy.

 

Část jedna

Křesťané a muslimové, kteří poznají něco z náboženství těch druhých, shledají, že zásadním tématem je povaha Ježíše. Většina křesťanů deifikuje Ježíše, zatímco muslimové říkají, že byl pouze prorokem Boha, chybující lidskou bytostí. Doktrína Trojice prohlašuje, že tři rozdílní spolujedinci jsou Bůh. Konkrétně o Ježíšovi se říká, že je Bůh Syn nebo Syn Boží. Jelikož muslimové zpochybňují detaily této teologie, křesťan svérázně vytváří vysvětlení našich rozdílů: Stěžuje si, že muslimové nerozumí Trojici; že my vlastně viníme křesťany z triteismu a jiných herezí.

Tedy muslimové usilují o objasnění učení a ptají se na každém kroku: "Jak to tak může být?" Například my trváme na tom, že pojem “Boží syn” nemůže mít doslovný výklad. Synovství a božská přirozenost budou nezbytnými atributy takové reality, jenže tyto jsou neslučitelné. První opisuje příjemnce života zatímco druhý popisuje Toho, Kdo život neobdržel od nikoho. Toto jsou tak vzájemně se vylučující požadavky. Být syn znamená být méně než božský a být božský znamená nebýt ničí syn.

Jak diskuse pokračuje, bude to zase naopak křesťan, kdo najde útočiště v odpovědi, “Jsou věci, kterým nemůžemem rozumět." Jeho hodnocení muslimského problému se stává jeho vlastním doznáním. Křesťanské vysvětlení se stává sebeporážejícím, takže je zde změna taktiky.

Stěžuje si, že muslim odmítá přijmout to, čemu nelze rozumět. Ale upravený přístup je odchylkou. Nyní je koncept ověření a pochopení zmaten. Pro ilustraci: Chemické reakce mohou být ověřeny, ale proto není atom pochopen. Fakta jsou katalogizována, ale ne vždy vysvětlena. Toto rozlišení je klíčem k naší zhuštěné odpovědi. Je to muslim, kdo musí přesměrovat diskusi. Naše primární téma je zásadnější než řešení nesrovnalostí doktríny trojjedinosti. Spíše, než abychom se ptali, jak může existovat Trojice, měli bychom se zeptat proč musí existovat. Ptáme se, "Proč musí být Ježíš božský? Lze ověřit nezbytnost této víry??"

 

Muslimská pozice

Před několika staletími evropští filosofové obdobně cítili, že domněnka byla dokázána pokud by mohlo být ukázána rovnocennou ke tvrzení učiněnému Aristotelem. Naneštěstí tento přístup skončil krátce před vyzváním Aristotela a objevením pravdy. Podobně testování případu trojjedinosti na tom, co lidé řekli o Ježíšovi zastavuje krátce před položením celistvosti autorit a pravdy věci.

Naším smyslem zde není více než ilustrace, že víra v Trojici může být založena pouze na církevní autoritě. Mnozí křesťané přiznávají, že toto je ten případ, zatímco jiní trvají na tom, že učení bylo vypracováno samotným Ježíšem. "Nechť přinesou svůj důkaz," je opakovanou výstrahou Koránu, to jest, "poskytněte dokumentaci, že Ježíš sám kategoricky tvrdil, že je božstvo," (Korán 21:24). Dokud nemůže být takový důkaz podán, autority jsou podřízeny výzvě. Pak se křesťan nemůže vyhnout muslimské otázce ohledně porozumění. Křesťan nebude mít ospravedlnění pro udržování nelogického postavení, jedině pokud je spokojen se spoléháním na názor lidí. Pokud nebude sondovat hlouběji než sem, potom křesťansko-muslimský dialog skončil.

Pro křesťany je jediným dokumentem přijatelným jako záznam slov Ježíše výčet podaný v Bibli. My necháme muslimský přístup k Bibli na druhou část této eseje a najdeme svou motivaci nyní v koranickém verši, "Rci: „Vlastníci Písma, nedosáhnete ničeho, pokud nebudete dodržovat Tóru, Evangelium a to, co vám bylo Pánem vaším sesláno.“ (5:71). Křesťanům se radí, aby podporovali svá tvrzení citováním svých písem. Tak muslimové věří, že nelze přinést rčení Ježíše, které ho ukazuje jako lakotícího po rovnocennosti s Bohem. Primární otázkou není, zda je nebo není Ježíš Bůh. První otázka je, zda pravil, že je rovnocenný s Bohem.

 

Metodologie

Biblický záznam rčeních připisovaných Ježíšovi je dost hubený. Po opravení duplikací v záznamu čtyř evangelií, by tato rčení mohla být vytištěna ve dvou sloupcích novin. Žádný z této hrstky textů není výslovným prohlášením se Bohem. Všechny citace jsou nevyslovené, to jest, vyžadují další výklad. Je nám řečeno, co Ježíš pravil a potom, co to znamená. Takže naše metodologie na sebe bere zjevnou podobu.

Není naším záměrem ani povinností znovu vykládat Bibli. Jsem spokojeni s prostým ověřením, zda jsou křesťanské výklady nedostatečné, dvojsmyslné nebo nemožné. Míníme argumentovat:

Že tam, kde je význam citátu jasný, je stále nedostačným, aby dokázal, že Ježíš hlásal svou rovnocennost s Bohem;

Že další citace jsou otevřeny různým interpretacím, dvojznačné

A že ještě jiným citátům byly dány výklady, které jsou nemožné.

To znamená, že důkaz je buď nedostatečný, neprůkazný, nebo nepřijatelný, v tomto pořadí.

 

Nedostatečný důkaz

Zrození Ježíše z panny a zázraky, které předvedl jsou některými uváděny jako důkazy jeho božství. Nedostatečnost této premisy je zjevná. Stačí, abychom si přečetli biblický záznam stvoření Adama, bez otce a matky, a výčty zázraků připisovaných proroku Elijášovi (Genesis a 2 Královská kapitoly 4,5,6). V případě těchto dvou mužů žádný křesťan netvrdí, že byli božstvy, přestože jejich kvality jsou podobné Ježíšovým.

Někteří tvrdí, že Ježíš byl Bůh, protože hebrejská písma předpovídala jeho příchod. Tato nedostatečnost je jen o něco méně zjevná. Starobylá hebrejská písma předpovídala také úlohu Jana Křtitele (Malachiáš). Tyto tři argumenty jsou uvedeny, aby ukázaly, že připravená tvrzení křesťana zrazují nebo zcela opomíjejí vzpomenutí na písmo. Znají fakt zrození z panny stejně jako původ Adama, jenže vykládají první a přehlížejí druhý.

Nyní pokračujme v našem případě nepřímo. Cituje Bible Ježíše prohlašujícího svou rovnost s Bohem? Texty Bible jsou předloženy, aby ukázaly, že Ježíš užíval pojmy "syn člověka", "syn Boží", "Mesiáš", a "spasitel". Ale každý z těchto termínů je aplikován i na jiné jednotlivce v Bibli. Ezekiel byl osloven jako "syn člověka" (Ezekiel kapitola 3). Ježíš sám nazval mírotvorce "syny Boha" (Matouš 5:9). Cyrus  Perský je zván “mesiáš” v Izaiášovi 45:1. Zde se projevuje dvojakost překladů, neboť nevyhnutelně vyjádří pouze význam slova mesiáš, což je “pomazaný”. Když biblické verše vypadají, že hovoří o Ježíšovi, dávají přednost přepsat "Mesiáš" nebo řecký ekvivalent "Kristus". Takto doufají poskytnout dojem, že je pouze jeden Mesiáš. Pokud jde o “spasitele”, slovo je aplikováno na jiné než Ježíše (2 Královská 13:5). Křesťané si volí citovat čtyřicátou třetí kapitolu Izaiáše jako důkaz, že existuje jediný spasitel. Znovu se překladatelé snaží zatemnit fakt, že Bůh je jediný spasitel ve stejném konečném smyslu, jako je jediný živitel a ochránce, ač i lidé mají připsány tyto úkoly. Přílišným rozváděním tohoto prohlášení v Izaiášovi doufají, že uvěříme, že Bůh rovná se spasitel a Ježíš rovná se spasitel proto Ježíš rovná se Bůh. Spiknutí moderních překladů je snadno demonstrovatelné. Bibli krále Jakuba z roku 1611 lze srovnat s překlady tohoto století, třeba Novou americkou Biblí. V dřívější verzi najdeme ve 2 Královská 13:5 slovo "spasitel", ale v nové verzi se nahrazuje slovem “zachránce” (1) Vlastně “spasitelé” v plurálu, lze najít v Abdiáš 21 a Nehemiáš 9:27. zde znovu nahrazením jiným slovem byla implikace božství spojená se slovem “spasitel” strážena nepříliš čestným překladem.

Znovu jsme ukázali nedostatečnou platnost nabízených argumentů: Tyto pojmy, jež údajně implikují božství jsou užívány pro jiné než Ježíše.

Existuje citace, která by zde také měla být uvedena. V Jan 8:58 se vypravuje, že Ježíš pravil, "Dříve než byl Abraham, já jsem". Dokonce i kdyby těmito slovy Ježíš tvrdil, že byl naživu před Abrahamem, je to dostatečný podklad pro tvrzení, že byl božský? Kdyby Ježíš žil na nebesích, než přišel na zem, to by mohlo znamenat něco významného, ale nestačilo by to k jeho ustanovení vtěleným Bohem. Dodatečně by mělo být poznamenáno, že tato slova jsou otevřena jinému výkladu. Křesťané si nepředstavují, že prorok Jeremiáš měl předlidskou existenci a proto nacházejí vhodný způsob interpretace slov Jeremiáše 1:5 které zobrazují takovou situaci, jsou-li brána doslovně. Proč neaplikovat stejné pochopení v případě Jana 8:58?

 

Dvojznačný důkaz

Někteří učenci trvají na tom, že v prohlášení, které jsme právě diskutovali, si Ježíš přisvojil božský titul. V Exodus kapitola 3, se vypravuje, že Bůh sdělil Mojžíšovi "Jsem, který jsem," jak bývá překládán hebrejský text. V Jan 8:58 Ježíš praví "Dříve než byl Abraham, já jsem" jak se obvykle překládá řecký text. Ale zde je klíč k dalšímu klamu. Originál prvního textu je hebrejský zatímco originál druhého je řecký. Skoro všechna slova Ježíše byla zaznamenána v řečtině. Po dvě staletí před časem Ježíše Židé používali řecký překlad hebrejských písem, Septuagint. Tato práce překládá klíčovou větu “Já jsem” z Exodu jako HO ON. Avšak slova Ježíše “Já jsem” jsou nám v řečtině předložena jako EGO EIMI. Pokud by pisatel Evangelia podle Jana verš 8:58 chtěl sdělit řeckému obecenstvu, že Ježíš napodoboval Boha, užil by známá slova Septuagintu, jinak by to nikomu nedošlo. Důkaz z Jan 8:58 je daleko od bytí přesvědčivým.

Existuje jiné řecké slovo k uvážení, které zrazuje utajení nebo nedbání na důkaz. V Jan 10:30 je Ježíš citován řkouce "Já a Otec jsme jedno." Řecké slovo přeložené jako “jedno” je HEN. Určití učenci trvají na tom, že existuje jediné možné chápání tohoto slova a to "jedno v podstatě nebo přirozenosti". Člověk nemusí být řecký učenec, aby vyvrátil toto neospravedlnitelné tvrzení. Nespočet příkladů postačí. Totéž slovo je užito Ježíšem v Jan 17:11,21,22,23, jak zahrnuje apoštoly do této jedinnost, ať už to znamená cokoli.

Nejhojněji překládaná věta na zeměkouli je Ježíšovo prohlášení z Jan 3:16, "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna..." Zatímco křesťané si přejí říkat že slovo "jednorozeného" poskytuje Ježíšovu zvláštní postavení mezi všemi “Božími syny”, znovu je zde problém dvojznačnosti. Totéž slovo přeložené jako jednorozený najdeme v Židům 11:17. V tomto verši se týká Izáka. Sama Bible ukazuje, že Izákův starší bratr Išmael přežil svého otce (Genesis 25:9). Proto tehdy nebyl Izák, doslovně vzato, jednorozeným synem Abrahama. Uznávaje toto, křesťanští učenci vymezují významu slova v tomto případě méně doslovný výklad. Jenže pokud je předmět podřízen výkladu zde, tak proč ne v pasáži Jan 3:16? Znovu možnost dvojznačnosti znamená, že Jan 3:16 je neprůkazný doklad.

Zda Ježíš doopravdy použil pojem “Otec” mluvíce o Bohu je jinou kontroverzí. Ale naším bodem znovu je, že takové použití není přesvědčivým důkazem, že Bůh byl doslova Otcem Ježíše. Všichni křesťané používají tento termín, kdykoli se obrací k Bohu. Židé používali tento termín (Jan 8:41). Ježíš jim řekl, že ďábel byl jejich otcem (Jan 8:44). Ovšemže to nemyslel doslova!

Určití učenci zdůrazňují verš Marek 14:36 kde Ježíš vyslovuje aramejské slovo pro Otce, "Abba". Trvají na tom, že to implikuje velice jedinečný vztah mezi Ježíšem a Bohem. Toto je projevem schizofrenické zapomětlivosti. Protože oblíbenými pasážemi jsou Římanům 8:14 a Galatským 4:6 kde je každému křesťanovi říkáno, aby tímto termínem oslovoval Boha.

 

Nemožný důkaz

Ve dvacáté kapitole Jana je zaznamenána epizoda, kde Tomáš je citován, že pravil, "Můj Pán a můj Bůh!" Když vykládají toto, křesťané tvrdí, že Tomáš oslovoval Ježíše oběma těmito tituly. Muslimové by nic nenamítali proti termínu “Pán”. Jak Bible vysvětluje, slovo znamená “mistr” a Sára měla tímto titulem nazývat svého manžela Abrahama (Petr 3:6). Návrh, že Tomáš oslovil Ježíše, jako by byl doslova Bohem to je jiná věc. Ježíš již podtrhl, že hebrejská písma oslovují lidi jako “bohy” (Jan 10:34; Žalmy 82:6). Toto by dovolilo Tomášovi titul použít. Jenže Pavel položil nová pravidla v 1 Korinstkým kapitola 8, řkouce, že existuje mnoho pánů a bohů "... pro nás je ale jen jediný Bůh – Otec.... a jediný Pán – Ježíš Kristus..." Křesťané aplikují tento verš, aby vytřídili dvojznačnosti Tomášova prohlášení. Ale nyní jsme ponecháni s neortodoxní doktrínou, jmenovitě, že Ježíš je Otec. Tato starobylá hereze byla církví označena za patripassianismus, monarchianismus, nebo sabellianismus. Nemožnost ortodoxního výkladu Tomáše je nyní zjevná.

Rozlišování mezi Otcem a Synem je esenciální pro doktrínu Trojice. Toto rozlišení je znovu zamlženo, když je zverbován Jan 14:9. Zde Ježíš odpovídá Filipovi takto, "Kdo viděl mě, viděl Otce." Striktně doslovný význam by znamenal nepřijatelnou doktrínu, že Ježíš je Otec. Takže vykladači říkají, že “Otec” zde znamená ekvivalent pro “Bůh”. Avšak nemůžeme být povinni chápat, že Ježíš chtěl říct, že vidět ho je přesně totéž jako vidět Boha, protože Bůh je on. Příčinu proto nalezneme v rozporu s Janem 5:37. Zde mluví k davu o Otci a praví, "Vy jste ale nikdy neslyšeli jeho hlas a neviděli jeho tvář."

 

Celkový důkaz, rozuměli Židé?

Dost překvapivě se často připouští, že individuální verše jsou nedostatečné, neprůkazné nebo dokonce nepoužitelné v případě přispění k božství Ježíše. Avšak jsou takoví, kteří trvají na tom, že ačkoli kterýkoli poskytnutý verš nemusí stačit, je to právě sbírka takových veršů, co případ dokazuje. Toto prozrazuje nepochopení procesu zdůvodňování. Každý verš musí něco dokazovat, jinak je zbytečný. U daného verše musíme požadovat, abychom věděli, co přesně dokazuje a proč. Křesťanská exegeze, tradiční vysvětlování písma, bylo odhaleno jako neuvěřitelné uvnitř samotné církve. Bylo ukázána, že je entymemická do extrému. To jest, předpoklady a závěry nejsou jasně stanoveny. (Co přesně je myšleno “vykoupením člověka” není jasné do dnešního dne. [článek byl napsán roku 1983]) Ať zkoumáme kořeny nebo rozrostení systému, struktura se stává nejasnou. (viz například Mýtus vtěleného Boha, křesťanskou publikaci.)

Konečný argument byl nabídnut na základě chápání Židů. Křesťané pravili, že toto naše vyvrácení je nedůležité, protože Židé chápali, že Ježíš dosahuje rovnosti s Bohem. Citují Jan 5:18, ' ... nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se dělal rovným Bohu." Pomíjejí verše, které ihned následují, kde se Ježíš podřizuje Bohu a vyjmenovává věci, které mu Bůh dal.

Citují desátou kapitolu Jana, kde Židé chtějí Ježíše ukamenovat za rouhání; to, co Ježíš odpovídá je také zanedbáváno. Demonstruje těmto Židům citováním jejich vlastního písma, že nemají podklad pro své obvinění.

Kupodivu v jejich spěchu klást tvrzení na rty Ježíše, křesťanská církev vybudovala velice zmatený příběh. Hebrejská písma dělají odkaz na Mesiáše a církev říká, že to může znamenat pouze vtěleného Boha a tak, když o sobě Ježíš hovoří jako o Mesiáši, tak se rouhal [z pohledu Židů], protože žádný člověk nemůže být Bůh, podle hebrejských písem ... takové zdůvodnění vypadá splývat ve zmatek.

Existuje zde oprávněný bod k vyjasnění. Je-li rozuměno, že Mesiáš musí být člověk, který je roven Bohu, pak člověk tvrdící, že je Mesiáš může být pouze odsouzen jako falešný mesiáš. Nemůže být odsouzen na základě toho, že vyslovil prohlášení, které musí být vždy samo o sobě rouhavé. Někdy v budoucnu bude pravý Mesiáš mluvit stejná slova, aniž by byl odsouzen. Když jistí Židé vyhlásili Ježíšova slova za rouhavá, mohli ho pouze mínit odsoudit jako falešného mesiáše. Jakékoli předpokládané spojení mezi slovem “Mesiáš” a atributy božství v této záležitost nehraje roli. (Skutečností je, že Židé nikdy nevěřili, že přislíbený Mesiáš bude člověk, který je roven Bohu.)

Ve druhé kapitole Marka, Ježíš říká člověku, "Tvé hříchy jsou odpuštěny." Běžný výklad bere stranu Židů tehdy přítomných, kteří se ptali, "Kdo může odpouštět hříchy než samotný Bůh? " Ale verš v Janovi 12:49, mimo jiné, vysvětluje velice dobře jak může člověk učinit takové prohlášení. V tomto verši Ježíš popírá veškerou vlastní iniciativu. (Viz také Jan 8:40; 14:10.) Argument založený na židovském chápání činí předpoklad, že Židé rozuměli Ježíšovi. Životaschopnější hypotézou by bylo, že Ježíšovi nepřátelé mu prostě nerozuměli. Vlastně na to Ježíš opakovaně dělá narážky (např. Marek 4:11, 12). Je zajímavé uvést, že dnešní židovští učenci doslova nemají námitek proti ničemu, co Ježíš řekl. (viz odkaz na Ježíše v Univerzální židovské encyklopedii.)

 

Závěr

My nepoužíváme Bibli jen tak, aby nám pasovala. Verše byly citovány bez jakéhokoli závazku jejich věrohodnosti. Naším cílem bylo pouze ukázat omyly v křesťanském postoji, jenž praví: "Ježíš o sobě tvrdil, že je roven Bohu." Pokud svaříme směs, která má ustanovovat jejich postoj, nalezneme nekvalitní ingredience, slabý důkaz a ošemetné zdůvodnění. Naše pozice byla dost zúžena, aby učinila skoro z každé křesťanské odpovědi krok směrem k muslimské pozici. Citovali jsem nejpoužívanější a jasná písma, takže jsou předložena ostatní, křesťan uznává nedostatečnost předchozích argumentů a dělá tak z krátkého seznamu ještě kratší ... seznam citací majících dokázat jeho případ. Nebo, pokud křesťan buduje případ na něčem jiném, než slovech připisovaných Ježíšovi, opakuje přesně proti čemu jsem prve protestovali: hlavní linie křesťanství spočívá na tom, co lidé řekli o Ježíšovi.

 

Doslov

Ptali jsme se, "Proč musí být Ježíš božský?" Takto jsme mínili se zeptat, proč tomu křesťan věří. Pokud je otázka položena bez odkazu na předchozí diskusi, křesťan odpoví, že Ježíš musí být božský, aby byla jeho smrt dostatečným vykoupením za hříchy lidstva. V křesťanském schématu vykoupení, se drží toho, že obětní smrt byla nezbytná, aby byl člověk spasen. Zeptejte se, proč by nestačila smrt nějakého člověka a křesťan odpoví, že lidé jsou nedokonalí. Zeptejte se, proč jsou nedokonalí a dozvíte se, že je to dědictví po našich otcích. Ježíš neměl otce. V jejich vlastním schématu by mohl být neposkvrněnou obětí. Nicméně oni stále tvrdí, že musel být božský, aby se hodil na roli vykupitele. Tak se ptáme, "Bůh zemřel?" Rychle odpoví, "Ne, pouze člověk Ježíš zemřel." Ježíš má být Bůh-člověk a byla to lidská složka, co zemřelo. Ale nyní řekl, že smrt člověka vykoupila hřích. Nekonečný je nezbytný pro rituál oběti, ale Nekonečný není ve skutečnosti obětován.

 

Část dva

Existuje mnoho misionářských taktik namířených křesťany na muslimy. Množství tohoto je okamžitě odsouzeno Biblí, jež hovoří o napřimování Pánovy stezky (Lukáš kapitola 3, Matouš kapitola 7). Misionářské strategie zahrnují lákání na peníze, ženy, alkohol a společenské postavení. Tyto metody možná lidi vedou, ale vedou je na přímou stezku? Kompletní odhalení takových aktivit by bylo hodnotným dokumentem, ale toto zde není naším zájmem. Křesťanští spisovatelé, kteří se zabývají Koránem a Biblí za účelem vyhrát konvertity, ti jsou nyní naším zájmem.

 

Pření se o Koránu

Útoky na Korán byly hojné od prvního objevení Knihy. Vlastně, v pozoruhodném verši zve Korán k prozkoumání; "Cožpak nepřemýšlejí o Koránu? Kdyby ten byl od někoho jiného než od Boha věru by v něm nalezli četné rozpory!" (4:82). Zatímco bylo předloženo mnoho teorií vysvětlení původu Koránu, "dnes žádná rozumná osoba těmto teoriím nevěří. To ponechává křesťana v určitých obtížích," slovy Nové katolické encyklopedie. Taky bychom rádi zmínili, že nebyla zatím předložena teorie, která by nebyla prve již Koránem samotným komentována ... kniha reaguje na kritiky.

Když se o verši Koránu tvrdí, že je chybný, přirozeným nutkáním muslima je napravit nepřesný výklad. Ale konáme účinněji, jsme-li realističtí. Existuje rozdíl v postoji těch, kdo studují Korán, a těch, kdo napadají Korán. Upřímný tazatel objektivně akceptuje výzvu ve verši 4:82. Ale nejčastěji misionáři jak napadají tak překrucují Korán, zatímco předstírají, že jsou rozumní. Tohoto oponenta nezajímá náležité pochopení daného verše. Takže můžeme pokračovat tak, jak bylo navrženo v Části I: Demonstrujeme, že takzvaná obtížnost kteréhokoli koranického verše má původ ve výkladu, který nebere v úvahu nedostatečnost, dvojnačnost nebo nepřijatelnost.

Potřebujeme pouze ukázat, že

Daná interpretace je neadekvátní k vybudování případu;
Nebo, že význam slov byl příliš omezen a není to jediný možný význam;

Nebo jim byl dán význam, který je vlastně nemožný.

Mou zkušeností často bylo, že křesťané, kteří zpochybňují, naleznou své odpovědi na stejném místě, kde našli své otázky. Často studovali muslimské komentáře ke Koránu (Tafsír) a když narazí na temný bod, přinesou ho muslimům v naději, že nevíme o výzkumu a vysvětlení, které bylo uděláno již před staletími.

 

Co praví Korán o Bibli?

Určití misionáři nezamýšlejí jen povědět křesťanům o Koránu, ale také muslimům, svými polemickými metodami, které budují chatrný případ za účelem vyprovokovat kontroverzi tam, kde žádná neexistuje. Říkají nám, že Korán praví, že Bible je přesná. Říkají nám, že Korán obviňuje křesťany z měnění textu jejich písem. Korán nečiní ani jedno z těchto tvrzení. Poukázáním na neshody mezi Koránem a Biblí doufají, že vytvoří obtíž. Argumentováním pro uchování starobylých biblických textů zamýšlejí způsobit ještě více zmatku mezi muslimy. Jenže tyto taktiky mohou fungovat pouze, pokud uznáme předpoklad, na kterém stojí …a to my neuznáváme.

Zaprvé, Korán stanovuje, že křesťané mají přístup k pravdě ve svém písmu. Ale neuvádí seznam šedesáti šesti knížeček zvaných Bible a neoznačuje je za přesné. Ve skutečnosti odsuzuje toho, kdo tvrdí, že je Bohem inspirováno něco, co bylo komponováno člověkem. Část Bible, jak uvidíme, spadá do této kategorie.

Zadruhé, Korán neviní křesťany ze svévolného zfalšování původních textů písma. Naopak, viní je z manipulování chápání jejich písma. Klamavé překlady uvedené v části jedna ilustrují tuto praxi.

Zkrátka, muslimové věří, že Bible obsahuje slovo Boží. A mnoho dalších slov vedle toho.

 

Zaslouží si Bible celkové přijetí?

Poslední věta předchozí kapitoly prohlašuje muslimský postoj k Bibli. Je to vlastně také postoj mnoha křesťanů. Je to pouze jistá sbírka křesťanů (Fundamentalistů) kdo tvrdí, že CELÁ Bible má původ u Boha. Lnutí k této víře je neospravedlnitelné pro přinejmenším čtyři důvody;

Netvrdí to ani Bible samotná;

Je to bezcenný postoj;

Není to samosoudržný postoj;

Je to logicky vyloučeno.

(1) ... Bible se nikde nepojmenovává. Slovo "Bible" není v Bibli. Šedesát šest knih bylo svázáno do jediné bez Božího příkazu tak učinit. Srovnej například otevření knihy Jonáš: "Jonáš, syn Amitajův, dostal slovo od HOSPODINA …" a otevřené poznámky pisatele třetího evangelia: "... I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat ," (Bible21). První kniha tvrdí, že je Bohem inspirovaná, ale druhý autor nečiní takové tvrzení.

Obchodováním s chabostí slov "písmo" a "kniha" se Fundamentalisté snaží udělat případ z celkové inspirace Bible. Například citují 2 Timoteus 3:16 kde Pavel Timoteovi píše "... veškeré Písmo je vdechnuté Bohem..." Na prvním místě je nutno určit autoritu Pavla ... mluvil zde za Boha? Ale pravá lest se skrývá v izolaci tohoto verše. Ve větě před ním Pavel naznačuje, že co je považováno za Písmo je to, co Timoteus studoval jako dítě. Když byl Timoteus dítě, přinejmenším dvacet sedm knih Bible nebylo dosud napsáno.

Třetí verš od konce dnešní Bible vypadá, že shrnuje celou Bibli, jako by varoval před dodáváním nebo vypouštěním obsahu "této knihy". Avšak "tato kniha" může pouze odkazovat na poslední knihu Bible a nikoli na celou Bibli. Důvod je jasný: Kterýkoli křesťanský odkaz uzná, že jiné knihy Bible byly napsány po této, to jest, poslední kniha dnešní Bible není poslední napsaná. Vlastně, které knihy budou přesně tvořit obsah Bible, o tom se stále debatovalo tři století po Ježíšovi.

(2) ... Oficiální stanovisko fundamentalistické církve je doopravdy modifikací planého prohlášení: "Bible je dokonalé slovo Boží." Zatímco považují modifikaci za menší, je ve skutečnosti ničivá. Říkají, že Bible je "neomylná v originálních rukopisech". Pokud by všechny rozpory v Bibli šlo vysvětlit jako nedorozumění, proč by spoléhali na tuto omluvu? Postavením se do této pozice přiznávají omyly v Bibli. O nich je řečeno, že jde o drobné chyby v kopírování, jak byla během staletí písma opisována. Nevzali na vědomí radu Ježíše A kdo je nedbalý v nejmenším, je nedbalý i ve velkém. (Lukáš 16:10). Jenže bezcenným prohlášením o dnešní Bibli je opravdu: "Bible obsahuje drobné chyby, ale ne velké."

(3) ... Existuje hojnost kopírovaných chyb v Bibli, konfliktní statistiky Ezdráše 2:5 a Nehemiáše 7:10, například. Na jednu stranu fundamentalista toto uznává a omlouvá to jako menší chybu při opisování. Na druhou stranu důvěřuje prohlášení v Izaiášovi 40:8 které zní, "slovo našeho Boha však věky přetrvá." Tento verš nehodlá akceptovat menší detaily kvůli omylům při předávání Jeho slova. Podle tohoto verše, pokud ho praví Bůh, se to neztratí. Ale chyby při přepisu znamenají, že něco z původního textu se ztratilo. Není soudržné omluvit chybu a současně nedovolit chyby. Jediným řešením je vzdát se tvrzení o celkové božské inspiraci Bible.

(4) ... Celková inspirace je nelogická, protože je popřená a vyvrácená Biblí. V 1 Koritským 7:25 pisatel specificky říká, že se chystá k prohlášení, které není inspirováno Bohem ... inspirace je popřena. V první kapitole knihy Titus máme nespočet příkladů, které vyvrací zcela božskou inspiraci. Pavel cituje slavný Epimenidesův paradox, specifikuje, že mluvčí sám byl Kréťan: "Kréťané jsou vždy lháři ...". Pak říká, že muž mluvil pravdu. Ale když prohlášení řekl Kréťan, tak rozhodně neměl pravdu. Kdyby to byla pravda, pak alespoň jeden Kréťan nebyl lhář, což prohlášení vyvrací. Závěr je popřením předpokladu, takže prohlášení není pravdivé. Pisatel Pavel přinejmenším v této chvíli byl zbaven božského vedení, neboť tuto jemnost nepostřehl.

 

Závěr

Křesťan, který bude kázat muslimům, musí být nejprve připraven dovolit nám jasně ustavit vlastní pozici. Jinak konfrontuje slaměného panáka, ale mine cíl pravého islámu. Jeho srovnání Bible a Koránu jsou nejčastěji viděna jako dutá a zavádějící. Jak jsme viděli ve věci debatované v části I, naše nejplodnější debaty budou ty, které budou zvažovat Proč nikoli Jak. Pokud si křesťan přeje dokázat svůj postoj, musí ho ospravedlnit poté, co ho vysvětlí. A obráceně, chce-li napadnout náš postoj, musí mu správně rozumět, než my budeme požádáni, abychom ho ospravedlnili.

Nakonec, toto není útok na Bibli. Je to útok na neoprávněný postoj zaujímaný některými k Bibli. Znovu, muslimové věří, že Bible obsahuje Boží slovo, ale nepřijímají celkový obsah jako takový. Rozhodování, která část si zaslouží naše přijetí není věc výhodnosti. Je to věc shody. Ty části a výhradně tyto části, které jsou samokonzistentní, ve shodě s rozumem a samy se prohlašují za Bohem zjevené si zaslouží naši úvahu.

 

Část tři - Návrh

Křesťanská víra redukovaná na toto: Židé opatrovali nesprávnou představu o mesiášovi. To jest, zatímco Židé očekávali někoho, kdo je synem Boha v přeneseném smyslu, Ježíš řekl Židům, že Mesiáš je doslovně syn Boha. V této náladě může křesťan ukázat na každý biblický výčet Židů hněvajících se na Ježíše a tvrdit, že tato nová pravda byla příčinou jejich rozrušení.

Ale jsou zde důležitá fakta, která je třeba vzít v úvahu. Koncept Mesiáš byl postupně formován Židy a názory se různily. Zatímco několik lidí bylo již zváno mesiáši, syny Boha, syny člověka, v písmu, Židé počali očekávat předního Mesiáše, vítězného vůdce, skrze něhož se celý jejich národ stane požehnáním celému světu.

Naším návrhem je toto: Předpokládejme, že místo toho Ježíš mínil říct Židům, že přestože si zaslouží být zván Mesiáš, nenaplní jejich nereálná a mylně pochopená očekávání. Nyní se několik záhad vyjasňuje. Ježíš nemohl mít v úmyslu hlásit se k postavení, ponědž uložil učedníkům, aby nikomu nepovídali, že byl pravý Mesiáš (Lukáš 9:21). Všimněte si, jak odrazil muže, který mohl mít chybné myšlenky (Matouš 8:20). Zatímco mnozí Židé věřili, že Mesiáš zdědí svá královská práva od Davida, Ježíš poukázal na potíže výkladu (Matouš 22:43). Všimněte si také, že dnešní židovští učenci určili že “Syn Boží” nedostal svůj křesťanský význam od Ježíše ale od Pavla. (viz "syn Boha" v odkazu 3.)

Mezitím byly přijaty některé židovské aspekty. Pavel povzbuzuje křesťany, aby v písmu hledali symbolické významy (1 Korintským kapitola 10). Takže máme nemožné paralely jako ta z Matouše 2:15 která cituje fragment Ozeáše 11:1,2 a tak přirovnává Ježíše k národu modloslužebníků! Máme zde bezprecedentní případ proroka, který údajně zemře, pak se vrátí, aby splnil všechny věci od něj očekávané. Zatímco Skutky 3:20-23 slibují návrat Ježíše, křesťané rozumí, že proroctví, které se má splnit, než se bude moci vrátit, je vlastně pouze odkaz na Ježíše... jelikož je myšleno, že Ježíš je tím předpovídaným Mojžíšem v Deuteronomiu kapitole 18. Písmo zde citované učedníkem Petrem vypravuje, že Bůh pověděl Mojžíšovi o budoucím prorokovi "vám vzbudí z vašich bratrů Proroka” jako je on. Zatímco Ježíš nebyl jako Mojžíš jsouce vůdcem národa, křesťané věří, že bude vítězem při svém druhém příchodu. Avšak obvykle nečekají, že získá lidského otce, manželku a děti a nezemře v pokročilém věku jako Mojžíš. Ba co víc "z jejich bratří” nevypadá na označení Izraelitů, ale příbuzné tohoto národa.

Existuje jiná historická postava, která pasuje na roli proroka přislíbeného Mojžíšovi, lépe než Ježíš. Nebyl to Izraelita, ale Ježíš řekl, že zvláštní přízeň Boha bude vzata od Izraele a poskytnuta národu, který ponese ovoce (Matouš 21:43). Byl to Jákob, neboli Izrael sám, kdo prorokoval, že království bude vlastnictvím jeho syna Judy až do příchodu “Toho, jemuž náleží” (Genesis 49:10). Zatímco křesťané jím vidí být Ježíše, pohleďte znovu na ta slova. Když dám něco člověku a řeknu, ať si to nechá, než přijde vlastník, chci tím říct, že položka patří jednomu z jeho potomků? Toto by stěží bylo přirozeným pochopením.

Mnoho odkazů na posledního proroka je novým předmětem, uspokojivou diskusí, která neúprosně vede k Poslovi, který přinesl islám národu a skrze něj všem ostatním národům. (Korán 6:89,90).

 

(1) v českých překladech, například, je to jedno; Bible Kralická obsahuje slovo “vysvoboditel”, nový překlad má “zachránce” Chcete-li verifikovat anglosaské překlady, mrkněte tu http://www.biblegateway.com/

 

zdroj: http://www.islamicinvitationcentre.com/  

pro odkazy na Bibli – nový překlad http://online.bible21.cz

Bible Kralická http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář